Proč píšu blog?
Chci sdílet, předávat, obohacovat a vypsat se. Ráda posunuji hranice své nevědomosti a omezenosti. Prostě jsem se rozhodla dovolit si psát blog.
Co mě k psaní blogu dovedlo…
Začínám se věnovat sobě, po pár letech. Sobě jinak než dříve, dříve znamená před dětmi. Skoro pět let jsem létala v mateřské bublině, bylo to pro mě hodně náročné, krásné, vysilující, na zbláznění, jak na houpačce.
Máma babičkou, táta tetičkou
Matkou jsem se stala ve věku, který by odpovídal věku velmi mladé babičky. Mám dva kluky, ani ne dva roky po sobě a jak moje tělo, tak moje psychika to značně pocítily. Kluci mi říkají mami, což ve francouzštině znamená BABI, takže vlastně babičkou jsem. Možná jsem na tom lépe jako otec mých dětí, neboť na něho kluci pokřikují TATI, což ve francouzštině znamená TETI. Pro Francouze jsme vcelku zajímavá rodičovská dvojka.
Poslouchám své nitro…když to jde
Abych se vrátila k tématu. Po té mateřské jízdě (která stále pokračuje, avšak zmírnila tempo) se začínám věnovat více sobě. Tomu, co se mi líbí, co mě naplňuje. Začala jsem pozvolna pracovat, založila jsem si masážní salón, hladím těla teplým olejem, naslouchám vlnám kranio-sakrálního rytmu a pomocí zvuků otevírám brány do jiných úrovní vědomí. Více o mé aktivitě ve Francii https://chemindeharmonie.webnode.fr/.
Když si to dovolím, maluji, zpívám, tančím, cvičím jógu. Ne, nedělám vše najednou, vybírám podle potřeby, několik let trpím nedostatkem spánku, avšak touha tvořit je silnější. A teď se začínám věnovat on-line podnikání! Téma, které je pro mne velkou výzvou, které jsem zastrčila hodně hluboko a nadešel jeho čas. Chuť zkusit něco nového vytryskla jako gejzír.
Proč o Francii?
Žiju dlouho ve Francii a ještě déle tuto zemi navštěvuji. Za tu dobu jsem se změnila já i Francie. Mám chuť se podělit o mou francouzskou cestu, sdílet každodenní vhledy a zážitky. Navštěvovat zemi nebo v ní žít je totiž něco naprosto jiného. Vice se dočtete v mém příběhu v elektronické podobě – Skryté tváře Francie.
Mimo jiných profesí, kterým jsem se naučila v průběhu života, jsem vystudovaná učitelka francouzského jazyka. První jsem se naučila francouzsky mluvit, až pak jsem šla do školy a studovala psaní a čtení. Tento přístup mi v mnohém ukázal, jak si slova či obraty lépe pamatovat, kde je používat. Ráda své znalosti předám lidem, které francouzština a Francie láká.
Miluju psaní. Psát česky je pro mě procházka vnitřní krajinou, hlubokým lesem. Psát je pro mě jako výstup na vysokou horu, kdy se pěkně zapotím a pak se rozhlédnu do nekonečné dálky, jako skok do studené vody, kdy počáteční strnutí vystřídá slastné uvolnění, jako vyhřívání na slunci v písku jako……
Psaní je pro mě malování, čmárání, tanec, výkřik či šeptání. Jsem to PROSTĚ JÁ.
Píšu tyto řádky a celé tělo mi vibruje. Těším se na další cestu.
Jsi na ní vítaná, Jsi na ní vítaný!
Úvodní fotka je pořízená z „ležící ženy“ Caroux (1063m), pohled do údolí řeky Orb. (Herault, Languedoc)
Lotosové narození-ny, mateřství et la réalité française
Kolikrát se narodíš, tolikrát zemřeš.....tolikrát jsi člověkem.....tolikrát si všeho vážíš.....tolikrát jsi dítětem.....tolikrát…
Karanténa na francouzském venkově a otužování
Co mají společného? V mém každodenním „omezeném“ životě docela hodně. Začnu karanténou…
Přidat komentář
-
-
-
Limbický otisk plážového podnikání 19.5.2020 -
-
-
Půvabná tanečnice Mimóza 12.2.2020
-
Kráska stejně jako před mnoha lety na Jemništi kdy jsme společně přicházeli na chuť levnému českému vínu. Dášenku zdraví Petr z Jemniště
Ahoj Pěťo, jsem velice ráda, že jsi na můj článek narazil a ozval si se, myslívám na Tebe, neměla jsem žádný kontakt. Napíšu. Díky, ahoj