Francouzské vinobraní – vinné hraní, nejen ranní
Sklizeň, úroda, odměna celoroční práce. Proměna živé hmoty v lahodný mok. Pro vinaře období vysokého napětí, velké zodpovědnosti, řízení skupiny. Co letos přinese dvanáctiměsíční péče?
Francouzská vendange [vɑ̃dɑ̃:ž]
Vinobraní má specifickou energii, zvláštní jiskřivý náboj. Jelikož je to skupinová práce, velmi záleží na lidskosti šéfa, na propojenosti a náladě party. Skvělá organizace = skvělé výsledky. Tempo práce je rychlé a vzájemná pomoc je přirozená. Problém nastává, když je více těch pomalých, neboť to pak odpracují ti rychlí. Mluvím z osobní zkušenosti. 14 let sběru na různých místech, u různých vinařů, s různými lidmi. To už je co porovnávat.
Au, au, au
Sběr vína je fyzicky velice náročný. Bolí vás záda, kolena a někdy i postříhané prsty. Práce má značný vliv i na psychiku. Stereotypní pohyby, stříhání, naplnění kýble, jeho vysypání, nekonečné řady vinných stromků. Neustále být ve střehu, neboť i tupé nůžky prsty poškodí. A šťáva z hroznů i v malé rance jde cítit po několik dnů. No a v mládí, když po práci ochutnáváte surovinu již zpracovanou a málo spíte, tak to chce hodně soustředěnosti na to si neublížit.
My Češi jsme vždy pracovali rychle. Někdy až moc! Rozdělení a náplň práce nám bylo jasné a často jsme nechápali, o čem „Frantíci“ pořád diskutují. Po nasáknutí francouzské kultury a jazyka to dnes vnímám jinak. Velký rozdíl je také v tom, je-li vinobraní dobře zaplacená brigáda nebo těžká práce za minimální mzdu. Zažila jsem oboje a první varianta se mi líbila víc.
Stroje na sklizeň vinné révy
První tento stroj se ve Francii začal používat v roce 1967. Po roce 2000 se „postrach vandážníků“ velmi rozmohl a zcela změnil podzimní tradici sbírání. Rychlost a náklady jeho = plus. Velké množství hroznů zůstávajících po sklizni na řádcích, poškození opěrných konstrukcí a samotné vinné révy = mínus. Tyto stroje se využívají hlavně na rovinách, a tak na kopečcích sbírají víno stále „živé bytosti.“
Beaujolais
Moje první vinobraní jsem zažila v roce 1996 ve vinařské oblasti Beaujolais, severně od města Lyon, v regionu Auvergne-Rhône-Alpes. Už si bohužel nepamatuji název vesničky, neboť v té době jsem francouzsky uměla jen „Bonjour“ a „merci“, veškeré názvy, které se četly jinak než psaly, byly pro mě záhadou.
Villefranche sur Saône. Tohle městečko si pamatuji velmi dobře, neboť jsme zde několik dnů čekali na práci s další stovkou většinou mladých lidí z celé Evropy. Česká Republika ještě nebyla členem Evropské Unie (stalo se tak v roce 2004) a pro nás Čechy to znamenalo velkou překážku nechat se zaměstnat legálně. Na práci zde čekali Francouzi, Nizozemci, Italové, Poláci a další.
První vinobraní, nezapomenutelný zážitek.
Zasvítil na mne paprsek štěstí. Byla jsem na správném místě ve správný čas a tak jsem se ocitla poprvé v životě na vinici a stříhala hrozny. Na všechny světové strany se do nedohledna rozprostíraly vinice.
Na fyzickou práci jsem byla zvyklá a hned to ocenil i můj „patron“ (šéf). Po půldni práce na vinici zjistil, že nejsem Angličanka, jak se domníval, přesto mě zaměstnal.
Snídaně, svačinka, oběd o několika chodech, opět svačinka, večeře opět o několika chodech, víno. Ano, samozřejmě jsme mezi tím pracovali, tehdejší pracovní doba byla osm hodin (v současnosti sedm hodin). Bylo to fyzicky velmi náročné, mládí však zvládne hodně.
Taková byla moje zkušenost v Beaujolais. S ubytováním, skvělým jídlem a parádní partou.
Více o víně Beaujolais se dočtete v jiném článku.
Vinobraní v regionu Languedoc
Minervois
Moje další zkušenosti se sběrem jsem zažila v Minervois, v departementu Aude na jihu Francie. Práce tady sice bylo dost, ale bez ubytování ( ano, dá se spát ve stanu, avšak při této činnosti je lepší hodnotný spánek). Na nás se opět usmálo štěstí v podobě hodného dědečka původem z Arménie.
Na otázku za kolik by nám pronajal jeden pokoj na nás vystřelil protiotázku: „Jste Američané?“ „Ne, jsme Češi,“ odpověděli jsme. „Tak to máte zdarma.“ Strávili jsme u něj několik zářijových měsíců a trávili jsme i jeho výtečné arménské speciality. V této oblasti jsem poprvé viděla „neviditelné“ řeky, které v létě tekly pod povrchem. Je to tedy oblast celkem vyprahlá.
Corbières - podhůří Pyrenejí
I v této nádherné krajině plné vinic, katarských hradů a tajuplností, se mi podařilo zavítat na několik vinobraní. V obci Tuchan bylo zvykem poskytnout brigádníkům ubytování, alespoň v mém případě. Sice se nám jednou stalo, že náš karavan stál na dvorku se slepicemi, avšak tehdejší rok jsem se s holkama nasmála snad nejvíc. S humorem jde všechno líp.
Touchan patří také do departementu Aude, pocitově je to však úplně jiná oblast než Minervois. Na práci se zde sjíždělo hodně mladých lidí, většinou Španělů, a tak bylo veselo. Speciální atmosféře přidalo koupání v divokých zákoutích řeky, blízké vrcholky Pyrenejí a katarská historie.
Roquebrun - údolí řeky Orb
Dalších několik vinobraní jsem prožila v městečku Roquebrun v departamentu Hérault. Tentokrát jsem na vinici potkala hodně místních obyvatel, většinou Francouzů (žije zde spousta cizinců). Už jsem mluvila francouzsky a pozvolna jsem se rozpouštěla v ne-obyčejném francouzském životě. Byla jsem ubytovaná v karavanu pod vysokými stromy, u krásné řeky Orb, kde po večerech hlasitě diskutovaly kačeny.
Jak jsem se již zmínila, hodně záleží na vinaři, pro kterého pracujete a také na spolupracovnících. Čas společně strávený vás totiž nevědomě doprovází po celou dobu brigády. Mohu to posoudit, i když už několik let nesbírám. Mám však kolem sebe kamarády, kteří na sběr každoročně přijíždí, a když jsou v „akci“, i po večerech se vracíme k jejich prožitkům na vinici. Je to prostě chytlavá záležitost.
Popisuji své vlastní zážitky, a tak je možné, že vinobraní v jiných koutech Francie je rozdílné. Zde na jihu je práce placena od hodiny, podle minimální francouzské mzdy. Vím však od známých, že např. v oblasti Champagne je práce úkolová. Záleží tedy na výkonu každého jedince.
Sběr vína a vše okolo patří k nezapomenutelným zážitkům na mé cestě životem. Napojení se na vinnou révu jako na bytost, divoké večírky, ranní východy slunce s výhledem na daleké či blízké hory, neporozumění jazyku, nedorozumění, setkání se s lidmi z celého světa, dřina, postříhané prsty, bolest zad, smích, euforie, bláznění a další a další, ve mně evokuje vinobraní….
A co Vy? Už jste někdy sbírali hrozny?
Připojuji autentickou výpověď mé kamarádky Lídy :
„vendage! poprvé? a moje očekávání? malé dobrodružství, trochu si vydělat nějaké peníze a konečně se podívat do Francie a oprášit fráninu.. jak to dopadlo? nikdy jsem se tak nenasmála jak za jeden den na vinici.. mix francouzštiny a angličtiny (a vlastně teď i češtiny) byl spíš důvod k více vtipným situacím, než aby to byla nějaká ostuda.. atmosféra na vinici je něco nepopsatelného.. pokud nejste z farmářské rodiny jako já (ale koho by bavilo pracovat doma, haha).. záda vás sice bolí jak čert, ale myslím, že to je tak vše, na co si můžu stěžovat.. takže z očekávání se stalo něco, co mi chybí celý rok..
a celý rok se těším na další září, až se zase budu bát, že si ustřihnu prst, ale hlavně až zase uvidím kolegy a šéfy, kteří už dávno nejsou jen kolegové a šéfové, ale jsou to jedni z největších kamarádů a spřízněných duší.. a to že je celý rok nevidím? to vůbec nevadí, protože hned první den, kdy přijedem na vinici, tak mám pocit, že to uteklo jak voda, a že jsme se neviděli maximálně týden.. a můžou začít typické vtipy mezi řádky, nová slovní zásoba, nová tajemství, informace a zkušenosti.. každý rok je jiný, ale pokaždé mám pocit, že tam nechávám kus srdce, abych ho za rok našla..
a co dělám, když je mi zbytek roku smutno? pustím si nějakou šílenou francouzskou písničku, otevřu si láhev vína, na kterém vím, že mám sice malou a bezvýznamnou zásluhu, ale přece jen nějakou mám.. takové víno chutná nejlíp na světě!! a k vínu se podívám na svoje opálené ruce a spálená záda, kde jsou snad všechny odstíny hnědé, protože „bronzáž agrikol“ nesmí chybět – tu si totiž válením na pláži nezajistím! uf, jdu otvírat láhev, a ať už je tu září!
Více se o mém životě ve Francii najdete v eBooku Skryté tváře Francie.
Lotosové narození-ny, mateřství et la réalité française
Kolikrát se narodíš, tolikrát zemřeš.....tolikrát jsi člověkem.....tolikrát si všeho vážíš.....tolikrát jsi dítětem.....tolikrát…
Karanténa na francouzském venkově a otužování
Co mají společného? V mém každodenním „omezeném“ životě docela hodně. Začnu karanténou…
-
-
-
Limbický otisk plážového podnikání 19.5.2020 -
-
-
Půvabná tanečnice Mimóza 12.2.2020
-